Jak v Čechách vzniká malá občanská válka. Konečně přesně víme, co spustilo protiromské demonstrace v Č. Budějovicích
Před třemi lety zažila Česká republika nevídaný jev – několik sobot za sebou
vyšly v jediném městě tisíce občanů do pouličních bitek s policií. Nic podobného
jihočeská metropole České Budějovice dosud nezažila. Jak se to mohlo stát? Před
časem jsem
zde zveřejnil první analýzu, po získání plného znění různých rozsudků
si dnes můžete přečíst druhou, se zahrnutím příslušných poznatků.
Na českobudějovickém sídlišti Máj to už delší dobu vřelo. Během jeho výstavby v
80. a 90. letech 20. století se město rozhodlo s využitím panelových bloků
dostavět i jeho jádro, které mělo podle původního projektu sloužit jako prostor
k rekreaci. To mělo ovšem za následek zahuštění zástavby a zatížení jeho
obyvatel, které trvá dodnes. Průvodním projevem je jak málo parkovacích ploch na
počet obyvatel nebo zhoršení nočního hluku, jež je důsledkem absentujících
prostor pro volnočasové aktivity zdejší mládeže. Těm poslední dobou slouží
alespoň nově vystavené komunitní centrum přímo na sídlišti.
Spouštěčem nepokojů byl nicméně banální konflikt na dětském hřišti z 21. června
2013. Média jej tehdy bezprostředně po událostech líčila jako násilný rasově
motivovaný střet rodičů, který vyústil v hromadnou rvačku. Tuto verzi ochotně
převzala (respektive ji nedementovala) také místní policie, čímž vyvolala nebo
posílila značné obavy místního obyvatelstva o vlastní bezpečnost. Dokonce ještě
18. července 2013 zveřejnil mluvčí českobudějovické policie Jiří Matzner zprávu
o tom, že
došlo k napadení mladé ženy u dětského hřiště.
Zpráva
vyvolala značné rozrušení, a když policie následně oznámila, že nikdo z
podezřelých nebyl vzat do vazby, pohár emocí přetekl a lidé vyšli do ulic proti
„cikánskému násilí“ – hned několik sobot za sebou. Stovky policistů svezených z
různých krajů bránilo rozčilenému davu ve vstupu na území sídliště, aby nedošlo
ke střetům s romskými terči lidového hněvu. „Bílí“ demonstranti si to následně
„rozdali“ s „bílými“ policejními těžkooděnci. V rámci toho byly zraněny desítky
policistů, přinejmenším jeden z nich těžce.
V následujících měsících se místní policie snažila objasnit původní konflikt na
hřišti, svou verzi však dodnes nezveřejnila. Agentura pro sociální začleňování
nechala mezitím narychlo sepsat akademickou studii, která měla analyzovat
situaci na sídlišti a sloužit jako základ pro řešení vyhrocené situace. Studie
však nezkoumala pohled místních obyvatelů ani okolnosti vzniku konfliktu na
dětském hřišti, a namísto toho prezentovala různé výsledky předchozích studií,
které byly v té době k nalezení na internetu či ve spisovně městských orgánů.
Konkrétní zjištění soudu
Rok po nepokojích začal proces o případu
z českobudějovického hřiště projednávat Okresní soud. Obžalováno bylo celkem osm
osob, mezi nimi i zmíněná mladá žena.
Jelikož v době konfliktu ještě nedosáhla 18 let, konal se soud za vyloučení
veřejnosti a zástupců médií.
V době, kdy už viditelně opadl zájem veřejnosti o
příčiny dávného konfliktu, se vyhlášení rozsudku mohli zúčastnit jen rodinní
příslušníci. Média, která z vyhlášení rozsudku jen stručně citovala, dodnes
nemají k dispozici celé znění rozsudku. Proto se nyní podívejme, jak soud ve
svém rozsudku popsal příběh konfliktu z hřiště.
Níže uvádím soudní verzi, kterou jsem pro lepší srozumitelnost lehce upravil.
U hlavních aktérů jsem doplnil etnický původ, aby se ujasnilo, která strana
konflikt stupňovala a která ho chtěla ukončit svým odchodem, u hlavního aktéra
konfliktu i celé jméno.
KONFLIKT NA DĚTSKÉM HŘIŠTI PODLE SOUDU
V podvečer dne 21. 6. 2013 na dětském hřišti mezi panelovými domy nejprve proběhl
přesně nezjištěný konflikt mezi 5-letým synem (etnické Romky) K.L. a 3,5-letým
bratrem (etnické Češky), mladistvé K.O. (Ta v té době byla v ranním a zvenčí
sotva rozeznatelném stavu těhotenství.) Před zde přítomnými nejméně 8 osobami se
pak slovně napadly. K.O. vyzvala I.B., aby k ní přistoupila, načež se napadly
„fyzicky údery rukou“.
Následně se na hřiště dostavil (etnický Čech) Tomáš Doul, přítel K.O., a začal
zjišťovat, kdo jeho přítelkyni způsobil „škrábance na krku“. Zcela bezdůvodně
napadl fackou dosud nezúčastněnou (etnickou Romku) L.V. sedící na okraji
pískoviště, která mu facku vrátila. Přitom utrpěla zhmoždění hrudníku vpravo,
zhmoždění obličeje a úrazové protržení pravého ušního bubínku s obvyklou dobou
léčení a pracovní neschopností kolem 3 týdnů. V tu ránu z pískoviště chtěly
odejít a začaly odcházet (etnické Romky) L.V., I.B. i K.L., s čímž nesouhlasily
(etnická Češka) K.O. a její matka P.O. Na jejichž výzvu Doul tělem bránil v
odchodu (etnické Romce) K.L (etnický Čech) otec K.O. jménem J.H. šel za nimi a
varoval Doula, aby se nenechal vyprovokovat.
Pak se Doul u prodejny tabáku s K.L. strkáním a fackou fyzicky napadali. V
průběhu tohoto konfliktu přiběhly nejprve K.O., která křičela na K.L.„nebudeš
mlátit mýho kluka“, pak ale i K.L. ml., která je dcera K.L. se stejným jménem
spolu se svým druhem R.B, načež se i K.L. ml. a K.O. vzájemně napadly. K.L.
úderem ruky do obličeje udeřila K.O. Když obě upadly na zem, nadále se napadaly,
tahaly se za vlasy, až K.O. kousla K.L. do břicha. V důsledku toho K.O. utrpěla
zlomeninu nosních kostí bez posunu, povrchové poranění hlavy, oděrky a modřiny v
různých částech těla s obvyklou dobou léčení (v případě zlomeniny nosu) a
pracovní neschopností kolem 10 dnů, a K.L. utrpěla povrchní poranění obličeje a
zhmoždění břišní stěny.
Během konfliktu mezi K.O. a K.L. se mezi ně vložil Doul. K.L. ho za to bouchla
koloběžkou do hlavy, načež ten jí ji vytrhl. Koloběžka se rozlomila, načež Doul
ji odhodil stranou. Romku K.L. vzal do kravaty a strhl jí na zem, kde jí držel.
Do konfliktu mezi ml. K.O. a K.L. se chtěl vložit i přítel K.L. jménem R.B.,
čemuž zabránil J.H. Když ho odtrhl a oba spadli na zem, R.B. se vymanil a odešel
z místa konfliktu. Na místo pak přijely hlídky policie, a když policisté
vystoupili z aut, ve fyzickém konfliktu již nikdo nebyl, pokračovalo jen slovní
napadání mezi nezjištěnými osobami.
Popis soudu zde neuvádí, ale na jiném místě rozsudku se zmiňuje o tom, že
tehdy 20-letý Tomáš Doul byl místní policii dobře znám. Jako recidivista byl v
době činu už potřetí v podmínce. Ač očividně pokračoval v trestné činnosti,
nebyl vzat do vazby a Okresní soud mu i tentokrát uložil další podmíněný trest.
Což se ovšem nezdálo státnímu zastupitelství, které se proti tomu odvolalo.
Krajský soud mu loni vyhověl a poslal Doula na rok do vězení. Dva týdny po
konfliktu na dětském hřišti totiž opakovaně fyzicky napadl policisty zasahující
proti násilným demonstrantům za práva bílých.
Ostatní obžalované Okresní soud buď potrestal podmíněnými tresty v pěti
případech anebo je zprostil viny ve zbylých třech případech, protože se
neprokázalo, že spáchali trestný čin. Jak K.O tak i K.L. ml. se proti rozsudku
odvolaly. Obě ze zraněných žen trvaly na své nevině a požádaly („proti sobě“)
finanční odškodnění za fyzickou újmu. Městský soud v odvolacím řízení ovšem
loni prvoinstanční soud Okresního soudu potvrdil, čímž se stal rozsudek
pravomocným. Ani K.O. ani K.L. ml. tedy na odškodnění nárok nemají.
Bílý agresor z dětského hřiště dostal jako jediný nepodmíněný trest
Místní policie mohla vypuknutí nepokojů zabránit. Kdyby hned po konfliktu na
hřišti informovala veřejnost o tom, že jeho katalyzátorem byl „bílý“ recidivista
a navrhla jeho vzetí do vazby, emoce by se jistě tak nevyhrotily. Na rozdíl od
soudu ale nemám informaci o tom, zda Doul vůbec zůstal po konfliktu na místě,
zda jej svědkové konfliktu dokázali identifikovat a poskytnout policii jeho
jméno bezprostředně po činu. Svůj význam má koneckonců i to, zda kriminalisté
uvěřili popisu konfliktu ze strany romských svědků anebo je odbyli obvyklým
tvrzením, že Romům se stejně nedá věřit. Ani to ale bez znalostí spisu nemohu
posoudit.
Každopádně je jisté, že místní policie značně posílila obavy místních ze svých
romských sousedů, když nedementovala vzápětí a výslovně na internetu ihned po
konfliktu zveřejněnou a široce rozšířenou verzi Doula o tom, že „cikáni“ na
dětském hřišti napadli nevinnou těhotnou bílou ženu. Policie mohla tuto verzi už
v době, kdy dosud neměla jasno o skutečném průběhu konfliktu minimálně
zpochybnit. V té době totiž věděla minimálně o tom, že konflikt nebyl
jednostranný. Jinak by jistě navrhla vzetí do vazby někoho ze zúčastněných.
