Romea.cz zveřejnila před několika dny
zprávu o zjišťování počtu romských a sociálně znevýhodněných dětí
vzdělávajících se v rámcovém vzdělávacím programu pro žáky s lehkým mentálním
postižením, jehož se užívá v základních školách praktických. Ty vznikly před
lety přejmenováním původních zvláštních škol, jež byly v České republice i v
Unii kritizovány jako odkladiště poskytující méně hodnotné vzdělání především
romským dětem. Ty v nich totiž tvořily vysoké procento žáků, 50 až 70 procent,
zatímco v české populaci jsou jich jen čtyři procent.
Se svobodou a rozšířením ochrany lidských práv po roce 1989 se i mezi dosud
ušlápnutými Romy rozšířilo vědomí, že lidé musejí o svá práva aktivně usilovat,
pokud je chtějí skutečně získat, a že v demokratické společnosti je toto
rozhodování svěřeno soudům. Už od února 1991 je tato země (bylo to ještě
Československo) členem Rady Evropy, a proto podalo v roce 2000 spolu se svými
rodiči pět chlapců a třináct dívek k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP) se
sídlem ve Štrasburku, stížnost, že byli jako Romové v letech 1996 až 1999 (tedy
v době, kdy Česká republika byla již léta vázána Evropskou úmluvou o ochraně
lidských práv, vylučující diskriminaci z důvodů rasy nebo národnosti) přímo
zařazeni – nebo byli po určité době strávené na základních školách přeřazeni –
do zvláštních škol v Ostravě. ESLP vzal na vědomí, že tak stalo vždy s písemným
souhlasem rodičů, někdy i na jejich žádost.
Po zamítnutí jejich stížnosti malým senátem rozhodl v roce 2007 velký senát
třinácti hlasy proti čtyřem (ti čtyři soudci pocházeli ze Španělska, Slovinska,
Slovenska a z České republiky – soudce Karel Jungwiert), že stížnost je
oprávněná, že se stěžovatelé, označení pro svou tehdejší nezletilost jako „D.
H. a ostatní“ stali oběťmi nepřímé diskriminace, a uložil České republiky
finanční náhradu. Bylo pak na České republice, aby usilovala v českém základním
školství o poměry, jež by diskriminaci romských dětí postupně zcela vyloučily.
Přejmenováním zvláštních škol na praktické ani pozdějším zavedením vzdělávacího
programu pro žáky s lehkým mentálním postižením se to nestalo.
Buďme spravedliví, státní orgány však nebyly zcela nečinné. Ministerstvo
školství nyní v říjnu oznámilo, že na přelomu listopadu a prosince zveřejní
výsledky sběru dat ze základních a praktických škol, kde se zjišťovalo kolik a v
jakých studijních programech se vzdělávají romské a sociálně znevýhodněné děti.
Je to reakce na rozsudek ESLP z roku 2007, podle něhož tu jsou romské děti,
nejen tedy skupina „D. H. a ostatní“, ve vzdělávání segregovány a
diskriminovány. „Současná praxe ukazuje, že v některých školách stále dochází k
segregaci těchto dětí,“ uvádí nyní upřímně ministerstvo.
Sčítání, nebo odhady počtů?
Jarmilu Balážovou znám od roku 1997 z pracovní skupiny pro romské záležitosti
ministra bez portfeje Pavla Bratinky (ODA) vlády Václava Klause (ODS). Vždy se
hlásila ke svému romství, a navíc pilně studovala. I proto jí rád dám slovo,
dnes je mluvčí ministerstva školství: „Co se týče zjišťování kvalifikovaných
odhadů romských žáků vzdělávaných podle Rámcového vzdělávacího programu s
přílohou Lehké mentální postižení (v žádném případě se nejedná o ,sčítání’ či
,statistiky romských žáků ve školách’), prováděla je v minulosti také Česká
školní inspekce na základě plnění rozsudku ve věci D. H. a ostatní proti České
republice. Školy předávají údaje v souladu se školským zákonem (§ 28 odst. 5),
jde o ,další údaje nezbytné ke stanovení kvalifikovaných odhadů ukazatelů
vzdělávání a vzdělávací soustavy’.
Nejsou to statistiky, ani to není součást statistického výkaznictví, na což jsou školy při zpracování upozorněny. Je
nezbytné zdůraznit, že to není žádné nové zjišťování, neboť poskytování těchto
údajů ze základních škol probíhá v ČR již čtvrtým rokem," uvedla pro server
Romea.cz mluvčí ministerstva Jarmila Balážová.
V konkrétní podobě to podle
ministerstva jsou kvalifikované odhady počtu romských dětí a žáků na základní
škole, a to především v jednotlivých oborech vzdělání při rozlišení jejich
případné úpravy. „Jde o postup ve shodě s veřejným ochráncem práv a dalšími
zainteresovanými stranami. Tyto informace jsou zjišťovány v rámci plnění
rozsudku ve věci D. H. a ostatní proti České republice a jsou každoročně
předkládány výboru ministrů Rady Evropy,“ řekla Balážová.
Letošní kvalifikované odhady budou k dispozici po jejich zpracování v průběhu
listopadu a prosince, tedy ve stejném termínu jako všechna další údaje k novému
školnímu roku. Poté bude ministerstvo školství podávat zprávu v uvedené
záležitosti jak výboru ministrů Rady Evropy, tak komisařce Evropské komise Věře
Jourové. Letos už uskutečňuje zjišťování kvalifikovaných odhadů samo
ministerstvo, a to v souvislosti s novelizací školského zákona, který to
upravil.
Podle Jarmily Balážové se od doby rozsudku mnohé zlepšilo a ministerstvo
učinilo celou řadu kroků k nápravě. „S novelou školského zákona přišlo také
zajištění peněz pro školy na podpůrná opatření. Školy mohou žádat také o
evropské peníze, žádat o asistenta pedagoga, ale také o další pracovní místa,
která pomohou zkvalitnit prostředí škol obecně. K novým podpůrným opatřením
patří například školní asistent (může chodit i do rodin, například sociálně
vyloučených, chudých, víte, že v sociálně vyloučených lokalitách žije přes sto
tisíc lidí, stále častěji například matky samoživitelky apod.). Dále mohou školy
získat na psychologa, který často chybí, a přitom může řešit preventivně
například šikanu,“ uvedla Jarmila Balážová. „Mluvíme-li obecně o segregaci
romských dětí. Je to problém složitější, souvisí s bydlením a s prací, logicky
také dalšími resorty. V rámci meziresortní spolupráce existují projekty
například ve spolupráci s Agenturou pro sociální začleňování atd.," dodala pro
server Romea.cz Jarmila Balážová.
Štafetu ochrany romských dětí převzal VOP Varvařovský
Rozsudek ve věci D. H. a ostatní proti České republice padl v roce 2007, tedy
v době vlády koalice Kalousek – Topolánek – Bursík a v době vládnutí otevřené
pravice. V oné neradostné době převzal štafetu právní ochrany romských školáků
před rasovou diskriminací veřejný ochránce práv Pavel Varvařovský. Ten byl ve
funkci po úmrtí svého předchůdce Otakara Motejla v době od září 2011 až do konce
roku 2013, kdy z funkce odstoupilo. V červnu 2009 byl ale naštěstí přijat
antidiskriminační zákon a státním orgánem ochrany před diskriminací se podle
něho stal, byť v nejslabší myslitelné podobě, veřejný ochránce práv (VOP).
Pracovníci oddělení jeho kanceláře (kVOP) pro rovné příležitosti se pustili do
práce, a ve školním roce 2011–2012 opakovaně navštěvovali speciální školy
(jejich neznámější název byl základní škola praktická), kde odhadem (pohledem po
třídách) zjišťovali, kolik dětí je tam romských. Vzorek škol to byl hodně
reprezentativní, šetřilo se ve zhruba třetině všech praktických, i tedy v
oblastech, kdo Romové nežijí. Od odhadu učitelů a ředitelů škol, z nich mnozí s
kVOP praktických ochotně spolupracovali, se lišil jen třemi procenty.
Zpráva VOP, která je bohužel nedatovaná, uvádí ve svých závěrech: „Pokud v
ČR žije cca 150 až 300 tisíc Romů a celkový počet obyvatel je podle nejnovějšího
sčítání lidu 10 562 214, je zastoupení Romů v ČR cca 1,4 až 2,8 procenta.
Autor tohoto článku odhaduje počet Romů, kteří trpí, byť jen částečně, sociálním
vyloučením, na méně než 150 až 200 tisíc, celkový počet Romů, kteří se aspoň
někdy k romství soukromě hlásí, bude asi dvojnásobný). Obdobný poměr bychom tedy
měli najít v navštívených školách. Procentní podíl však byl (jak je výše
uvedeno) ovšem 32 procent, resp. 35 procent. Takové procento by bylo možné
zdůvodnit buď mnohonásobně častějším výskytem mentálního postižení Romů ve
srovnání s majoritou, nebo pochybením některých orgánů zapojených do procesu
rozhodování o zařazení žáků.“Zpráva VOP také zmiňuje práci České školní inspekce, která se už předtím počty
romských žáků rovněž zabývala.
O nových poměrech na ministerstvu školství, které se tam vytvářely po odchodu
ministra Petra Fialy (ODS) v létě 2013 a definitivně po nahrazení ministra
Marcela Chládka (ČSSD) Kateřinou Valachovou (ČSSD) v červnu 2015 poskytla už
loni v únoru
rozhovor jeho pracovnice Klára Laurenčíková.
(Někteří) učitelé proti dětem, tedy těm romským
Proti rušení praktických škol a za zachování segregace romských dětí při
vzděláváním se léta vyjadřoval Jiří Pilař. Poté, co za ministra Ondřeje Lišky
(Strana zelených) musel odejít z ministerstva školství, kde zastával funkci
ředitele odboru zvláštního školství, založil Jiří Pilař (TOP 09), Asociaci
speciálních pedagogů, nejhlasitějšího odpůrce inkluze romských a dalších žáků do
hlavního vzdělávacího proudu. Inkluzi Pilařova asociace mohla jen házet klacky
pod nohy, zastavit ji už nemohla.
Místo tohoto občanského sdružení (novou terminologií spolku) se vytvořila
skupina, iniciativa, která se na svých webových stránkách označuje za „sdružení“
– Učitelské profesní sdružení. Bojuje
na nich proti inkluzi v základních školách, proti kvalifikovaným odhadům počtu
romských školáků (které označuje za „sčítání“). „Sdružení“ není evidováno u žádného rejstříkového soudu, nemá žádný statutární ani jiný orgán, pouze
označuje za svou mluvčí Janu Karvaiovou. V českých základních školách učí 58
tisíc učitelů, takže 98 jmen učitelů, uvedených na seznamu Učitelského
profesního sdružení, tvoří pouhý 0,17 procenta učitelů základních škol. Je ovšem
pravda, že na svůj web nebo na facebook si každý může psát, co chce, pokud
nevyzývá k násilí, k nenávisti či k diskriminaci.
Britské listy se mě zeptaly na názor k postoji této skupiny učitelů a
zveřejnily moji poznámku:
„Učitelské profesní sdružení, které dokonce není ani spolkem, je – jak ukazuje prohlášení ženy, jež se
označuje za jeho mluvčí – tribunou osob, které chtějí i dále segregovat a tím i
diskriminovat romské děti. Proto na svých webových stránkách vystupují proti
potřebnému odhadu počtu romských žáků ve třídě a ve škole, založenému – vzhledem
k nutné ochraně citlivých osobních údajů – na zcela anonymních odhadech učitelů
a ředitelů škol. Tyto osoby také brání začleňování zdravotně či sociálně
znevýhodněných dětí (inkluzi). Někdy tak činí z tradičního konzervativizmu,
častěji však z osobních důvodů.“
Bezpráví a svévole jsou v české společnosti velmi zakořeněny. Základní
odmítavý postoj Učitelského profesního sdružení totiž vyjadřuje jeho věta na
adresu kvalifikovaných odhadů romských školáků: „Celé toto počínáni je zcela v
rozporu s lidskými právy.“ Bez příslušné pasáže zákona nebo mezinárodní smlouvy,
kterou je Česká republika vázána, je to plácnutí vody, asi jako když se napíše,
že nějaké počínání je v rozporu s principy dobra nebo s „pravdou a láskou“.
Přitom je to naopak, jak jsme viděli z odkazu na český školský zákon, na nějž
poukázala Jarmila Balážová.
Rád zdůrazňuji, co všechno, od vynálezu kola, přes vynález písma až po zásady
volnosti, rovnoprávnosti a bratrství přišlo do této země zvenku. Proto ještě
přidávám:
„Za rasovou diskriminaci nejsou považována zvláštní opatření, učiněná
výhradně pro zajištění přiměřeného rozvoje některých rasových nebo etnických
skupin nebo jednotlivců, kteří potřebují takovou ochranu, jež může být nezbytnou
k tomu, aby jim zabezpečila rovné užívání nebo výkon lidských práv a základních
svobod, pokud ovšem tato opatření nevedou k zachovávání rozdílných práv pro
různé rasové skupiny a pokud nezůstanou v platnosti po dosažení cílů, pro něž
byla přijata.“
To se píše v Mezinárodní úmluvě o odstranění všech forem rasové diskriminace
(sjednána v OSN), která je v České republice ratifikována a byla pro
Československo a pak i pro Českou republiku už od ledna 1969 závazná. Tato
zásada prostupuje všemi předpisy, které chrání základní práva a svobody, V
republice, v Unii, v Radě Evropy i ve světě.
Autor je novinář
