romea - logo
10. srpna 2020 (pondělí)
svátek má Vavřinec

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Život Romů na malém městě očima romských dětí: Češi nás hážou do jednoho pytle

21.7.2015 11:13
Ilustrační foto.
Ilustrační foto.

Kostelec nad Orlicí – šestitisícové město s pestrým národnostním složením. Ve městě sídlí uprchlický tábor a žije zde početná romská komunita. Vztahy mezi majoritou, Romy a imigranty v Kostelci byly námětem hry Vadí–Nevadí.cz, se kterou vybraní obyvatelé tohoto města vystupují mimo jiné v pražském divadle Archa. Po jejím zhlédnutí jsme se rozhodli zmapovat situaci tamních Romů. Proč romské děti v Kostelci chodí na praktickou školu? Jak ony sami vidí svou budoucnost? Jaký zaujímá ředitel školy postoj k inkluzivnímu vzdělávání? Dochází ve městě k diskriminaci? Na základě rozhovorů s obyvateli města přinášíme sérii čtyř článků. (První díl najdete zde)

Jak vnímají romské děti navštěvování praktické školy? Co si myslí o rasismu? Jaké mají plány do budoucna? Na tyto a další otázky jsem se zeptala dětí z romské družiny v Kostelci nad Orlicí. Několik z nich vystupuje ve zmíněné divadelní hře Vadí–Nevadí.cz. Povídali jsme si s Kateřinou (12), Kevinem (10), Marií (9), Nikolou (9) a Tomášem (10).

Co tě baví?

Kateřina: Baví mě kreslit a zpívat.

Tomáš: Mě baví všechno, ale hodně mě baví tělocvik, hlavně tancování.

Nikola: Mě baví tancovat, zpívat a kreslit. Maruška: Nejvíc mě baví malovat a hrát divadlo a někdy i tancovat.

Kevin: Baví mě malování, fotbal a český jazyk.

Co bys chtěl/a dělat, až budeš velký/á?

Kateřina: Kuchařku nebo cukrářku.

Tomáš: Zedníka, dřevorubce nebo automechanika.

Nikola: Chtěla bych dělat něco s dětmi, třeba ve školce, nebo kuchařku.

Marie: Chtěla bych být kadeřnice nebo prodavačka.

Kevin: Já bych chtěl být fotbalistou, hokejistou nebo zemědělcem.

Chodíš na nějaký kroužek?

Kateřina: Ne, ale doma si zkouším vařit.

Tomáš: Hraju divadlo. A doma se sám učím tancovat.

Nikola: Chodila jsem na street dance a hraju divadlo.

Kevin: Když mi bylo šest, tak jsem hrál fotbal, ale když mi bylo osm, tak jsem musel odejít z toho týmu, protože jsem byl už moc velkej a teď si chodím jen zakopat ven. A taky hraju v divadle.

Do jaké chodíš školy? Líbí se ti tam?

Kateřina: Do zvláštní, ale vadí mi, že všichni říkají, že je to škola pro postižený. Radši bych chodila do normální.

Tomáš: Já taky chodím do zvláštní. Je tam sranda, hodně se bavíme s Kevinem. A je tam dobrý učení a můžeme tam jíst o každý přestávce, klidně i tu první, ale musí nám zbýt něco na tu druhou.

Nikola: Já chodím do normální. Jsem ráda, že tam chodím, ale někdy se mi spolužačky posmívají. Třeba na výletě se mi posmívaly kvůli botám, říkaly, že mám cikánský boty. A to mě urazilo. Ony si myslely, že jsem to neslyšela, ale já jsem to přitom slyšela. Čas od času se mi takový věci ve škole stanou. Ale já to nechávám být, protože je to snad jedno.

Marie: Já chodím taky do normální a chodím tam ráda. Někdy mi taky nadávají, ale jinak je naše třída dobrá.

Kevin: Do zvláštní. Ale děti si tam ode mě pořád chtějí půjčovat peníze nebo na mě svádí, že jsem jim něco ukradl. To se mi nelíbí. Ale jsem tam rád, mám tam kamarády ze školky.

Víš, proč chodíš do zvláštní školy?

Kateřina: My jsme žili v Anglii a tam byla jiná abeceda, tak se mi to pletlo.

Tomáš: Moje starší sestra chodila na základku, ale jednou se stalo, že jí děti strčili na lavici a ona si vyrazila dech. Tak se moje mamka lekla a dala nás do zvláštní.

Máš kamarády mezi českými dětmi?

Kevin: Mám, já se vždycky seznámím, když jdu hrát fotbal ven.

Tomáš: Já mám dva dobrý kamarády, co jsou Češi, jednou jsme se seznámili venku.

Kateřina: Já taky a seznámila jsem se s nimi na hřišti.

Marie: Já mám hodně českých kamarádek ve škole, je s nimi sranda.

Umíš si představit, že bys nepracoval/a, až budeš velký/á?

Nikola: Ne, kdybych nepracovala, tak bych vypadala, že jsem nepracovitá a líná. A myslím, že když budeme pracovat a snažit se, že Češi uvidí, že jsme pracovitý a slušný.

Marie: Kdybych nepracovala, tak by si o mě lidi mysleli, že jsem neslušná.

Kevin: Já taky ne, chci pracovat, a ne kvůli penězům, já chci hlavně dokázat, že umím pracovat.

Co si myslíš o tom, když někdo někoho odsuzuje kvůli tomu, že je Rom?

Kevin: Vždyť to je úplně jedno, jestli je někdo žlutej, červenej, fialovej, zelenej.

Nikola: Jo, stejnak jsme lidi, nejsme žádný potvory.

Tomáš: Češi nás odsuzujou, protože některý Romové nepracujou. Hážou nás do jednoho pytle.

Michaela Neuhöferová, autorka je spolupracovnice redakce
Přečteno: 1319x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Vzdělávání, Inkluzivní vzdělávání, Praktické školy



HLAVNÍ ZPRÁVY

Filip Grznár (zdroj: repro YouTube)

Grznár schvaloval zastřelení Roma a dalším Romům vyhrožoval vyvražděním. U soudu tvrdí, že šlo o nadsázku

4.8.2020 21:09
U okresního soudu v Chomutově začalo hlavní líčení v případu kulturisty Filipa Grznára, který schvaloval zastřelení mladého Roma v Chomutově a dalším Romům vyhrožoval vyvražděním. Je obviněný z násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci a ze schvalování trestného činu, za což mu hrozí až rok za mřížemi. Informuje o tom server iDNES.cz.
 celý článek

Josef Serinek (FOTO: Post Bellum)

AUDIO: Česká cikánská rapsodie. Vzpomínky proslulého „Černého partyzána“ Josefa Serinka čte herec Hynek Čermák

3.8.2020 12:10
Český rozhlas Vltava začíná vysílat čtení na pokračování vzpomínek proslulého "Černého partyzána" Josefa Serinka, jemuž se podařilo uprchnout z koncentračního tábora v Letech a zapojit se do oboje proti nacistům, kteří povraždili jeho rodinu. Premiéru každého dílu v podání herce Hynka Čermáka můžete poslouchat každý všední den v 11:30 na Vltavě a po odvysílání ještě po dobu dvou týdnů on-line.
 celý článek

videoZÁZNAM: "Leperiben: My nezapomínáme." Organizace Ara Art i letos pořádala pietní akci k připomínce obětí romského holocaustu

29.7.2020 11:58
V neděli 2. srpna od 18.30 se na pražském náměstí Míru uskutečnila 2. ročník pietní akce k připomínce obětí romského holocaustu, s názvem "Leperiben: My nezapomínáme".
 celý článek

 

Další články z rubriky







..
romea - logo