Sociální začleňování: Od protiromských akcí v Janově k sociálnímu bydlení
Daří se v Česku boj proti sociálnímu vyloučení? Mají nejchudší obyvatelé ghett šanci na normální život, na vykročení z beznaděje, na slušné zaměstnání, vzdělání, zbavení se strachu…?
Vláda včera schválila zprávu o naplňování Strategie boje proti sociálnímu vyloučení 2011-15. Ředitel Agentury pro sociální začleňování, která na strategii pracovala, ale neskrývá, že s plněním úkolů nemůžeme být spokojeni. „Jsem zklamaný, není to úspěch,“ řekl pro server Romea.cz Martin Šimáček. „Nejde přitom jen o to, že se podařilo splnit jen zhruba polovinu úkolů, ale především o to, že jsme neprolomili bariéru nekoordinovaného postupu různých ministerstev. A v některých zásadních oblastech jsme se téměř nepohnuli z místa.“
DOKUMENT
Nová Strategie se musí týkat především bydlení a vzdělávání
Podle Šimáčka se nepodařilo téměř nic v oblasti bydlení.“Až s nástupem současné vlády se objevil určitý posun, větší zájem o toto téma a snaha s ním něco systematicky udělat. Ale do té doby jsme byli prakticky v nulovém bodě,“ vysvětluje. „A obdobná je situace ve školství.“
Tam se sice před několika dny podařilo schválit klíčovou novelu školského zákona, která by mohla vést ke spravedlivé nediskriminující škole, ale na ni musejí navazovat další kroky, bez nichž nebude fungovat – především nové financování škol. (O novele školského zákona jsme psali například zde a zde )
„Stávající strategie musí vyústit v nový program pro období 2016 – 20, který se zaměří na to, co se zatím nepovedlo. V polovině roku bychom ho měli mít připravený k diskusi a do konce roku by měl být schválený,“ dodává Šimáček.
Proč potřebujeme dvě strategie?
Diskuse i nejasnosti v médiích i mezi odborníky a romskými aktivisty vzbuzuje fakt, že vedle sebe existují dvě vládní strategie, které se v té či oné míře zaměřují na Romy. Včera vláda schválila také Strategii pro romskou integraci. (Psali jsme o ní zde a zde)
„Pro vysvětlení, proč máme dvě Strategie, je dobré se vrátit do roku 2009 – k protiromským akcím v litvínovském Janově,“ připomíná Šimáček. „Tehdy ministerstvo vnitra zkonstatovalo, že nemáme koordinovaný přístup pro předcházení podobným situacím a vláda následně zadala vypracovat strategii ministerstvu vnitra a ministertsvu pro lidská práva. Agentura pro sociální začleňování se tehdy v rámci těchto úkolů zaměřila na vyloučené oblasti a národnost pro nás nepředstavovala rozhodující faktor. S etnicitou pracujeme jen jako s jedním z faktorů diskriminace.“
Toto rozlišení přístupů obou Strategií funguje i dnes. Strategie romské integrace se týká celé romské menšiny, kdežto Strategie boje proti sociálnímu vyloučení se týká zhruba asi 1/3 Romů žijících v Česku. (O vztahu obou dokumentů jsme psali zde)
„Zjednodušeně říkám, že Strategii romské integrace jde o to, aby se Romům žilo v Česku dobře a byli rovnoprávní,“ doplňuje Šimáček. „Té druhé strategii jde o to, aby společnost pomohla lidem z vyloučených lokalit bez ohledu na jejich národnost. Jiný příměr může být, že „integrační“ strategie je blížší agendě ministerstva pro lidská práva a ta „sociální“ ministerstvu práce a sociálních věcí.“
Šimáček si nemyslí, že by existence dvou strategií byla výsledkem střetu mezi dvěma rozdílnými přístupy – „etnickým“ a „sociálním“. „Požaduji po moderní demokracii, kterou doufám naše země je, či k ní směřuje, aby neřešila národnost svých občanů, ale umožnila jim rovnost, rovný přístup k sociálním výdobytkům současné společnosti,“ vysvětluje Šimáček. „Kolegové v jiném dokumentu řeší postavení národnostních menšin a myslím, že je to dobře. Ale je to jiný úkol.“
DOKUMENT
